Preimplantační genetická diagnostika – PGD

Preimplantační genetická diagnostika představuje vysoce specializovanou techniku určenou k identifikaci chromozomálních aberací (odchylek, změn) či monogenních dědičných chorob ještě před transferem embrya do dělohy. Při studiu chromozomální stavby embryí bylo zjištěno, že výskyt aneuploidií (odchylek v počtu chromozómů) je jednou z nejčastějších příčin způsobujících neplodnost. Vyšetření chromozómů embrya proto může zvýšit úspěch umělého oplodnění. Cílem preimplantační genetické diagnostiky je selektovat pro embryotransfer pouze ta embrya, u kterých nebyla v rámci PGD prokázána sledovaná abnormalita.

Indikací k preimplantační genetické diagnostice jsou zejména:

• vysoké riziko chromozomální aberace či závažné monogenní dědičné choroby u potomka
• genetické vady vázané na pohlaví potomka
• opakované potraty
• předčasný porod nebo potrat plodu s chromozomální poruchou v anamnéze
• více neúspěšných cyklů IVF

Preimplantační genetická diagnostika je prováděna v raném stádiu embryonálního vývoje. Z embrya je po mechanickém otevření zony pellucidy odebrána jedna samostatná buňka (blastomera), která je dále vyšetřena pomocí níže uvedených metod. Biopsie embrya – odběr jedné samostatné buňky – je nejčastěji prováděna 3. den po oplodnění, kdy má embryo 6-8 buněk. K transferu embrya do dělohy jsou následně vybrána pouze ta embrya, která jsou zdravá z hlediska provedené preimplantační genetické diagnostiky.

Preimplantační genetický screening aneuploidií – PGS

Preimplantační genetický screening představuje vyšetření nejčastějších aneuploidií (odchylek v počtu stanovovaných chromozómů) v embryu. PGS využívá techniky fluorescenční in situ hybridizace (FISH) a komparativní genomové hybridizace (CGH) využívající fluorescenční značení chromozomů pro jejich identifikaci.

Fluorescenční in situ hybridizace (FISH)

Metoda fluorescenční in situ hybridizace (FISH) pomáhá identifikovat za pomocí specifických fluorescenčně značených DNA sond početní i strukturní chromozómové aberace (odchylky). Screening probíhá zpravidla u chromozomů 13, 18, 21, X a Y, které bývají nejčastější příčinou chromozomálních aberací a bývá doplněn vyšetřením chromozomů 15, 16 a 22, jejichž početní odchylky jsou častěji nacházeny u potracených plodů.

Komparativní genomová hybridizace (CGH)

Metoda komparativní genomové hybridizace (CGH) vyšetřuje chromozómové aberace porovnáním intenzit fluorescence dvou rozdílně fluorescenčně značených DNA sond – DNA pacienta a DNA zdravého jedince. CGH umožňuje detekci kvantitativních změn genomu, ztrátu a nadbytek genetického materiálu, zejména u pacientů s onkologickými onemocněními.

Monogenetická onemocnění – vyšetření metodou PCR (polymerázová řetězová reakce)

V případech, kdy jeden nebo oba partneři jsou přenašeči monogenetického onemocnění, pomáhá vyšetření embrya metodou PCR vyloučit tato monogenetická onemocnění u jejich potomka. Vyšetření pomocí polymerázové řetězové reakce (PCR) diagnostikuje mutace v genetické informaci u nosičů monogenetických onemocnění, mezi něž patří nejčastěji cystická fibróza, Huntingtonova nemoc nebo choroby vázané na chromozom X.

Vyšetření translokací

Vyšetření embrya na neobvyklé uspořádání částí chromozómů – translokaci, vzniklé během vývoje vajíčka nebo spermie nebo získané přenosem od jednoho z rodičů. Indikace k vyšetření translokací je určena na základě osobní a rodinné anamnézy. Existují dva hlavní typy translokací: reciproké translokace (přehození částí dvou chromozomů mezi sebou) a Robertsonské translokace (spojení dvou celých chromozomů k sobě), které jsou identifikovány pomocí metody fluorescenční in situ hybridizace (FISH).